Historie regimentu

Historie čáslavských RU regimentů

( O C.k. zeměbraneckém pěším pluku č.12 pojednává tučný text)

Historie regimentu je předmětem našeho trvalého badatelského zájmu. Informace z čáslavského prostředí jsou často spojeny s historií C.k. pěšího pluku č.21. Tyto jednotky byly od sebe  takříkajíc přes ulici, vzdálenost obou kasáren není větší než sto metrů. Oba pluky jak je dále uvedeno patřily k IX. sboru a 4. armádě. Proto je jejich bojová cesta v první polovině války podobná. V poznání bojové cesty zeměbraneckého pěšího pluku č.12 jsme hodně pokročili. Jak to už v životě bývá, museli jsme projít některými omyly. Nejdůležitějším poznáním je skutečnost, že LIR 12 (již jako střelecký pluk č. 12) se bojů na italské frontě přece jen zúčastnil. Bylo to sice až na konci války a navíc byla tato bojová zkušenost pro pluk spojena s velkými ztrátami. Informaci o tom, jak se věc odehrála nyní přinášíme.

Čáslavskými RU jednotkami byl  C. k. pěší pluk č. 21 Čáslav, založený v roce 1733, patřící mezi celkem 102 pluků infanterie. Pluk náležel ke 20.pěší brigádě, 10. pěší divizi, IX.sboru a 4. armádě.

 Další čáslavskou jednotkou byl C k. zeměbranecký pěší pluk č.12, založený v roce 1889, patřící mezi 37 pluků zeměbrany. Pluk náležel k 51. brigádě, 26. zeměbranecké divizi, IX. Sboru a 4. armádě.

Prvním útvarem rakouské zeměbrany, který vznikl v posádce Čáslav, byl „Český zeměbranecký prapor č. 31“ (Böhmisches–Landwehr–Bataillon Nr. 31). Uvedený útvar vznikl v roce 1871 a byl doplňován odvedenci z teritoria Doplňovacího okresního velitelství č. 21 Čáslav. V roce 1875 došlo k přejmenování útvaru na „Český zeměbranecký pěší prapor č. 31“ (Böhmisches–Landwehr–Infanterie–Bataillon Nr. 31). Od roku 1889 byl podřízen nově vzniklému velitelství „Českého zeměbraneckého pěšího pluku č. 12“ (Böhmisches–Landwehr–Infanterie–Regiment Nr. 12), do jehož složení se začlenily i doposud samostatné zeměbranecké prapory z Vysokého Mýta (č. 30) a Havlíčkova Brodu (č. 32). V roce 1894 se z Havlíčkova Brodu do Čáslavi přemístil zeměbranecký prapor č. 32, očíslovaný jako 2. polní prapor, zatímco dosavadní zeměbranecký prapor č. 31 se stal 1. polním praporem a zeměbranecký prapor č. 30 nadále působil jako 3. polní prapor. Reorganizovaný pluk byl nadále doplňován odvedenci z teritoria doplňovacích okresních velitelství č. 18 (Hradec Králové), č. 21 (Čáslav), č. 36 (Mladá Boleslav) a č. 98 (Vysoké Mýto). V roce 1898 se tento prapor stal základem pro nově zformovaný zeměbranecký pěší pluk č. 30 a jeho místo v sestavě čáslavského zeměbraneckého pěšího pluku zaujal dosavadní 4. polní prapor od zeměbraneckého pluku č. 10 v Mladé Boleslavi, tj. dřívější zeměbranecký prapor č. 49 z Českého Brodu. O doplňování pluku se nadále staraly pouze doplňovací okresní velitelství č. 21 v Čáslavi a č. 36 v Mladé Boleslavi. V posádce Čáslav pluk setrval až do vypuknutí I. světové války, kdy odešel na frontu a do mírové posádky se již jako organizovaný celek nevrátil. Z počtu pluku bylo vyčleněno 232 mužů z nichž byla vytvořena XVIII. Setnina 517. etapního praporu, který se formoval v Čáslavi v kasárnách 12. pluku a v roce 1915 byl přesunut do Srbska k zajišťování spojení a střežení zajateckých táborů. V roce 1917 byl c.k. zeměbranecký pěší pluk č. 12 přejmenován na střelecký pluk č. 12 (Schützenregiment Nr. 12).

Ve velení „Českého zeměbraneckého pěšího praporu č. 31“ a od roku 1889 „Českého zeměbraneckého pěšího pluku č. 12“ se do konce roku 1913 postupně vystřídali: mjr./pplk. Franz Hawerda von Wehrland (od 1871), kpt./plk. Heinrich Goller (od 1875), pplk./plk. Rudolph svobodný pán Gall von Gallenstein (od 1885), pplk./plk. Carl Rieger (od 1889), pplk. Anton Kapin (od 1896), plk. Emanuel Müller von Eck (od 1897), plk. Gabriel Trost (od 1903), plk. Adolf Haczek (od 1904), plk. Vinzenz Baar (od 1907) a plk. Oskar Esch (od 1911).

Dne 26.7.1914 v 01:00 h byl do Čáslavi a do Kutné Hory doručen mobilizační rozkaz, v němž byla nařízena pluku mobilizace pro případ B (Balkán, Srbsko). Jednalo se o mobilizaci částečnou. Dne 31.7.1914 byla nařízena všeobecná mobilizace pro případ R (Rusko).

Přesný pohyb Zeměbraneckého pěšího pluku (LIR Nr. 12) po haličské frontě není znám. Bojoval v rámci 10. armády i s  21. čáslavským pěším plukem (IR Nr.21). Také se na frontě u Labunie potkávají. Pluk bojoval s dalšími dvěma pluky v rámci 51. zeměbranecké brigády.

Podle posledního lístku z polní pošty je zřejmé, že v únoru 1917 se příslušníci 12. zeměbraneckého pluku dále chystali na „moskali“ tzn. pokračování bojů na východní frontě. V srpnu 1917 již ustaly boje na této frontě a byla vedena jednání, která zapříčinila zastavení bojů dne 3. března 1918 v souvislosti s revolučními událostmi v Rusku ( Lit.: Pod císařským praporem… atd.) Zmíněný lístek je ze Sepetniku nedaleko Nagy Kanisza (Velké Kanyže v Maďarsku), kde měl pluk za války dislokován doplňovací prapor. Pluk setrvával v roce 1917 ve Volyni již na nehybné frontě v dobrém, vybudovaném zázemí, s možností koupání v teplé vodě 1x za 14 dní, polní kuchyně zajišťovaly výdej teplé stravy.

Pluk se dostává na italskou frontu koncem února 1918 v sestavě litoměřické 26. střelecké (dříve zeměbranecké) pěší divize. Přechod z východní fronty do severoitalských hor byl vojáky šokem. Improvizované zákopy v kamení, vlhko, chlad, bídné zásobování, nedostatek pitné vody, špatné spojení. Typická byla silná činnost nepřátelského letectva. Pásmo obrany divize na Planině sedmi obcí pod Monte Melletou s předním okrajem na čáře Col de Rosso-Sasso Rosso severozápadně od Valstagny tvořilo křídlo 11. armády. Divizi nevelel nikdo jiný, než oblíbený a nejlepší český generál, podmaršálek Alois Podhajský. Ve dnech 27. října nařídil velitel sboru přesun do druhé linie obrany na Monticanu. Přesto, že Podhajského štáb přesun dobře zvládl, mimořádná únava a vyčerpání zhoršily již tak špatný fyzický a psychický stav mužstva. Ve svém hlášení Podhajský uvádí, nálada v jednotkách není dobrá a zvláště u jednoho pluku (má asi na mysli náš 12.) se projevuje značná nechuť k dalšímu boji. Jednotky zaujaly postavení na severní hrázi Monticana a dne 29.10. došlo k překvapení, když se před rozedněním objevili v předpolí Monticana Britové z pluku Northamptonshire Yeomanry. Zaútočili na stráže 12. pluku a donutili je k ústupu za řeku. Následně byli posílení jedním praporem 11. Střeleckého pluku Jičín. Jednotky stály proti sobě na protilehlých březích a britové použili letky RAF, které napadly 12. pluk palbou z kulometů a bombardováním. Přízemními lety byli blíže cíli a palba byla účinnější a stala se nesnesitelnou. Nálet způsobil značné ztráty 12. a části 11. střeleckého pluku, došlo ke zmatku a samovolnému ústupu. Vojáci nereagovali na pobídky důstojníků a snažili se uniknout z palby. Vojáci ztratili vůli k boji a staly se netečnými. Po opětovném zformování si vojáci 10.,11., 12. střeleckého pluku a 26. děl . pluku s odvoláním na císařský manifest a vznik Československé republiky vyhradili, že budou v pořádku pochodovat, ale již nebudou vstupovat do boje se zbraní v ruce. Následně byli zařazeni do divizní zálohy. Rozhodnutím JCKV Karla I. z 1.11. 1918 byli vojáci zproštěni závazku přísahy a následně mohli vstupovat do armád nově vzniklých států. Po tomto rozkazu byla 26. střelecká divize formálně propuštěna, přešla hranici u Cosbany nell Collio, pokračovala Slovinskem a dne 6.11. dorazila do Bohinjské Bystrice. Odtud po odevzdání zbraní odjeli vojáci 11.11. 1918 domů. Lit.: Fučík J.: Piava 1918 ( Srovnej viz. níže).

Dle čáslavského místního tisku bylo dne 12.10. 1918 v čáslavské městské radě usneseno, žádat zpět přeložení čáslavských pluku č. 21 a č. 12 z Uher (nejspíše se jednalo o doplňovací prapor 12. střeleckého pluku) . V průběhu listopadu se město připravovalo na návrat vojáků. Dne 4.11. setník Dr. Heller podává zprávu, že 12. Československý pluk čáslavský se vrací a dorazí pravděpodobně již ve středu. Dne 6. a 7.11. přijel pluk z Velké Kanyže zpět do Čáslavi. (Pozn.: Původně C.k. Zeměbranecký pěší pluk č. 12, od roku 1917 C.k. Schützenregiment č.12, a zde již tisk používá název 12. Československý pluk čáslavský).Ve Vojenském ústředním archivu – Vojenském historickém archivu Praha se z činnosti uvedeného pluku během 1. světové války dochovala pouze kronika z let 1914 až 1915.