Deník č. 1 (třetí část)

Hledali jsme s Francem místo, kde bychom se mohli vyspati, což bylo nesnadné, neb všechna stavení, stodoly i kůlny byly obsazeny. Až na samém konci městečka jsme našli polozbořený domek a tam jsme ulehli v síni na slámu a spali až do poledne. Ustavičně pršelo, ale na vojně se nehledí na počasí a tak jsme se po obědě vydali na cestu. Řeklo se nám, že půjdeme 12 km. V životě jsem neviděl na silnici tolik bláta nad kotníky. A nebylo divu. V délce několika km jely proti nám řadou prázdné rakouské vozy z bojiště, tažené malými selskými koníky z Haliče.

Umoklí, unavení jsme reptali na nekonečnou cestu. Teprve v 7 hodin večer jsme došli do městečka Čížkovic, kde každý na vlastní pěst si hledal nocleh. Nikde nás nechtěli vpustit do domu. Zaběhl jsem se 4 známými do úzké uličky a zaklepali jsme na osvětlené okno. Poněvadž se nikdo neozval, desátník násilím okno otevřel a jelikož byla světnice prázdná. Vlezli jsme dovnitř. Bylo to dle známek obydlí švadleny, která asi utekla.

Sundali jsme výzbroj, svlékli rozmoklé šaty, zuli se a uchystali jsme se ulehnouti na zem. V tom někdo zabouchá na okno a křičí : „Hoši, utečte, ta ženská na vás vede patrolu, že jste se vloupali do bytu“. Jako když do nás střelí, naházeli jsme vše na sebe a tou samou cestou, kterou jsme přišli, zase jsme utíkali. Nikoho jsme venku neviděli, možná že si některý ferina z nás udělal blázny.

A zas nové hledání. Tentokrát nám štěstí přálo. Našli jsme opuštěný domek notářův, v němž zůstala jen služka. Ta nám otevřela všechny místnosti, rozestlala po podlaze slámu a koberce, zatopila v kamnech a my bez večeře šli spát. Bylo nám příjemně po takové cestě.

Druhý den byl odpočinek neb náš 36. pluk se tu sešel s pluky ….18. a 98. Sháněli jsme jídlo. Koupil jsem tu vařené vejce a lahev bílého vína. Bylo zakázáno prodávati vojákům lihoviny, ale ti vlezli Židům do sklepů, vybrali co se dalo a jednomu uřízli pejzy, což byla velká pohana. Bylo vyšetřování, hledali se viníci, ale marně.

Spal jsem opět u notáře, ale k ránu byl poplach, všichni co nejrychleji jsme museli nastoupiti na náměstí. Příčina se vysvětlila. Místní poštmistr s několika Poláky zapálil domky za městem, aby dal Rusům znamení. Byl dopaden, všichni svázáni a odvedeni před válečný soud. Tušili jsme, co se s nimi stalo.

Okamžitě jsme museli z města a po celý den šli jsme až do široké kotliny u lesa, kde se postavili stany. Těšil jsem se na oddech, ale byl jsem vybrán státi v noci na stráži, střídavě po dvou hodinách. Byla chladná tmavá noc a ohně v táboře pohasly. Chodil jsem zvolna od okraje lesa k osamělému stromu na stráni, chvílemi se zastavoval a pozoroval neb služba byla zodpovědná, protože blízko byli hlášeni kozáci.

Vzpomínal jsem na své doma, jak si hovějí v peřinách. Pojednou něco od lesa zašustělo, jakoby někdo přicházel. Zastavil jsem a sundal ručnici. Sehnul jsem se k zemi, abych lépe rozeznával a tu jsem spatřil postavu, která popošla ke mně. Připomenul jsem si heslo, rychle vykročil proti lesu. Zavolal jsem a připravil k výstřelu. Muž se ozval a teď jsem poznal, že jest to naše hlídka, která zašla za vykázané místo. Ta nerozvážnost mohla tu snadno přivodit smrt.

Ráno jsme posnídali a postupovali k vesnici Turze, kde nás čekali naši od 36. Pluku, ustupující z boje u Ruské Rávy. Vedoucí důstojníci si spletli cestu a tak jsme se vláčeli necestami až do 9 hodiny večerní. Přespali jsme před vesnicí pod stany. Ráno v sobotu 26. září nás zavedli do vsi, ubytovali ve stodolách a na půdách, rozdělili po setninách.

V neděli 27. Září jsme opravovali silnici. Vzpomínal jsem, že u nás v Malešově je právě posvícení Na sv. Václava, byl pěkný, teplý den a my jsme měli volno. Na vlastní žádost byl jsem přeložen ke 2. setnině, abych byl pohromadě s Francem. Přestěhoval jsem se k němu na půdu roztrhaného domku, kde bylo maloučko slámy. V noci na nás pršelo a zimou jsme nespali. Dostal jsem z domova dopis a jako na oslavu jsem si koupil čepici švestek, jichž tu bylo hojnost. Aby se nám nezkrátily žíly a my po tučné stravě neztloustli, cvičíme následující dny s puškou a salutování. K čemu to bozi vědí !

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>